Žlutá tělíska (corpus luteum) na vaječníku kočky. Malá ukázka pohledu na vaječník kočky, kdy dochází za fyziologické situace v době pohlavního cyklu k tvorbě žlutých tělísek. Žluté tělísko je dočasná žláza s vnitřní sekreci, která se vytvoří na vaječníku v místě po prasknutí Graafova folikulu, z kterého se uvolní vajíčko do vejcovodu (ovulace). Vajíčko dozraje a je připraveno k oplodnění. Vlastní žluté tělíso je velikosti prosného až pšeničného zrna a prominuje nad povrch vaječníku. Produkuje hormon PROGESTERON, který mimo jiné chrání březost. Pokud kočka zabřezne, je produkován téměř do konce březosti. Pokud kočka nezabřezne, žluté tělísko zaniká.
Foto : Pohled na pohlavní orgány při rutinní kastraci z naší praxe. A-vaječník, B-pravý děložní roh, C-levý děložní roh stočený do operační rány, Červené šipky – žlutá tělíska na vaječníku.
 

Mikroskopický nález vajíček vnitřních parazitů – roupů (Oxyurida) v trusu želvy hvězdnaté (Geochelone elegans). Pacient se projevoval již několik týdnů sníženým příjmem potravy a mírnou apatii. Parazitologické vyšetření trusu odhalilo významnou invazi roupů. V zorném poli mikroskopu lze vidět až šest vajíček o velikosti 70 x 30 mikrometrů. Je dobře viditelná i jejich struktura, kde uvnitř se vyvíjí budoucí larva. Dospělí jedinci roupů měří asi 1 cm a parazitují v zadním úseku střeva. Nakažení na ostatní želvy probíhá příjmem vajíček roupů z infikovaného vnějšího prostředí. Řešením je odčervení, aplikace výživových roztoků a dodržování zoohygienických podmínek

 

Tail slip (vyklouznutí ocasu) u osmáka degu (Octodon degus). U tohoto typu poranění  dochází ke svlečení kůže a tím obnažení svalů a chrupavčité části zadní části ocasu. V přírodě to může být jeden z obranných mechanismů při úniku před napadením predátorem (něco jako ještěrka, které se uvolní ocas aby mohla uniknout), a nebo tato situace může nastat při neopatrné manipulaci  se zvířetem. Řešením je amputace obnažené části a ošetření pahýlu suturou. Většinou se pahýl hojí dobře. Ocas už však do původního stavu nedorůstá, na rozdíl od ještěrky. Na fotce je ukázka osmáka degu z naší praxe, kdy k tomuto poranění došlo při manipulaci chovatele (dítěte), který ho chytl nešťastně za ocas. Pacient byl ošetřen ještě tentýž den.

Chtěl bych se zmínit o neobvyklém nálezu z naší praxe. V kůži psa středního plemene, na zádech v oblasti hrudních obratlů se asi během čtyř měsíců vyvinul útvar nepravidelného tvaru do velikosti třešně, jedna třetina prominovala nad povrch a byla neosrstěná. Klinicky připomínal zhoubný nádor. Pacient, kromě této léze, se projevoval zcela normálně. Masa byla chirurgicky odstraněna a zaslána na rozbor do referenční laboratoře na histologické vyšetření, kde bylo zjištěno, že diagnózou je Fibroadnexální hamartom. Hamartom je normální tkáň, která se vzácně nachází na nesprávném místě a může připomínat i maligní nádorovitý proces. Naštěstí se tedy nejednalo o nádor, operační rána se vyhojila dobře a bez komplikací. Foto : Hamartom před operaci (červená šipka) a situace bezprostředně po zákroku.

 

Malý vzorek některých zajímavých močových kamenů různých tvarů, barev a velikostí (2mm-4cm) z naší praxe, chirurgicky – terapeuticky odstraněných z močového měchýře psů a koček s diagnostikovanou cystitidou způsobenou urolitiázou.

Genetická diagnostika laryngeální paralýzy a polyneuropatie (obrna hrtanu a celková porucha nervové soustavy) u amerických stafordšírských teriérů.
Toto onemocnění je vrozené a považuje se za genetickou vadu. Projevuje se neurologickými projevy již u štěňat starších tří měsíců. Dochází nejdříve k narušení inervace hrtanu a později dalších periferních nervů, zejména zadních končetin. Dochází k potížím s dýcháním, nastává špatná koordinace pohybu a slabost pánevních končetin. Toto onemocnění je neléčitelné se špatnou prognózou. Zcela nově, v rámci výzkumu, se zjistilo, že tato vada je i u amerických stafordšírských teriérů ( dříve už i rotwailerů a černých ruských teriérů) geneticky podmíněna a dokonce tento patogenní genetický kód lze přečíst, analyzovat z DNA. I klinicky zdraví psi mohou být nosiči pro tento gen. Řešením této situace je geneticky prověřovat potenciálně chovné jedince a pozitivní usměrňovat nebo vylučovat z dalšího chovu.
Odběr vzorků na analýzu DNA se provádí výtěrovým tampónem ze sliznice dutiny tlamy a aplikuje na speciální médium na kartě, která se odesílá do genetické laboratoře. Náš klient, dlouhodobý a zkušený chovatel amerických stafordšírských teriérů se podílí na tomto programu , je v kontaktu se zahraniční laboratoří (University of Missouri), která tento výzkum provádí. V této věci – odběry genetických materiálů, naše ordinace spolupracuje. ( foto : zdraví pacienti, 3 a 8 měsíční junioři AST)

DOPORUČUJEME VAKCINOVAT PSY PROTI „PSINCOVÉMU“ KAŠLI (INFEKČNÍ ZÁNĚT HRTANU A PRŮDUŠNICE) NOVOU VAKCÍNOU. Každoročně se dost významně setkáváme u všech věkových kategorií psů s akutními infekcemi horních cest dýchacích, které jsou hromadného charakteru a přicházejí v určitých vlnách. Na této nemoci se může podílet i více druhů mikrobiálních činitelů, jak virových tak bakteriálních. Tato infekce se přenáší mezi psy především vzduchem – kapénkově a kontaktem, zvláště tam, kde je pohromadě více psů (cvičáky, útulky, psí hotely…). Současné standardní, běžně používané několika valentní vakcíny již obsahují některé antigeny proti této infekci. Nově byla vyvinuta vakcína, která nese důležitý antigen bakteriální složky (Bordetella bronchioseptica), která rozšiřuje již nastavené očkovací spektrum. Tato vakcína se aplikuje jednoduše přímo na sliznici do nosní dírky, plná imunita je již za 3 – 7 dní a vydrží jeden rok, proto je důležitá každoroční revakcinace. Může se aplikovat už ve štěněcím věku. Cílem tohoto příspěvku není popis „Psincového“ kašle, ale upozornění a zároveň naše doporučení na tuto rozšiřující vakcinaci !!!!

Zánětlivý edém, zvětšení a hyperemie patrových tonzil (mandlí) i okrajů měkkého patra u psa v důsledku zřejmě nesprávně používaného elektrického obojku. Chtěli bychom stručně upozornit na jeden zajímavý aktuální případ z naší praxe. Podle anamnézy majitelky u dvouletého psa byl asi měsíc používán elektrický obojek k usnadnění výcviku. Majitelka zjistila, že pes častěji otevírá tlamu „na prázdno“, oblast krku je mírně citlivá a sliznice nad kořenem jazyka načervenalá, chuť do žrádla je zachována. Obojek u psa přestala ihned užívat a navštívila ordinaci.
U pacienta byla provedena v celkové anestezii revize krční oblasti a zjištěn výše uvedený nález, viz fotografie. Čtrnáct dní po zavedení opatření a terapie je pacient bez klinických příznaků, ale bude ještě dále sledován. Poznámka : Majitelka psa souhlasila se zveřejněním příspěvku.
 

Ovariální cysta u feny. S vaječníkovými cystami u fen se v naší praxi ne zřídka setkáváme. Tato patologická situace pohlavních orgánů  vzniká, když při zrání vajíček na vaječníku a následného vytvoření Graafova folikulu nedojde k jeho prasknutí.  Tím se vajíčka nemohou uvolnit  do vejcovodu, kde by za fyziologické situace čekaly na oplodnění spermiemi. Nedojde k ovulaci. Graafův folikul se stále zvětšuje až do několika centimetrů, vzniká nefunkční cysta kulatého tvaru, naplněná tekutinou. Tato situace nastává při disproporci pohlavních hormonů a narušení jejich zpětných vazeb. Postižené feny vzhledem ke zvýšeným hodnotám estrogenů nemohou zabřeznout, mají neukončené, prodloužené hárání, jsou v „nadrženém“ stavu, je u nich větší riziko zánětu dělohy. Řešením může být ne vždy úspěšná hormonální terapie nebo kastrace (ovariohysterektomie). Na fotce z naší praxe je ukázka takovéto ovariální cysty velkých rozměrů (červená šipka) a zánětu dělohy ( žlutá šipka) v operační ráně, kdy jsme se rozhodli u pacientky pro chirurgické řešení – odstranění vaječníků a dělohy.

 

Poranění mladé želvy čtyřprsté ( Testudo horsfieldii). Chtěli bychom se krátce zmínit o poranění želvy, kterou pokousal pes. Želva upadla při čistění terária na zem, kde přiběhl pes a začal do ní kousat. Došlo k poranění krunýře, především byla zasažena přední okrajová část plastromu, kdy došlo k uvolnění a odchlípnutí několika rozdrcených úlomků, zároveň byly poraněny měkké tkáně v okolí mezi krkem a předními končetinami. Pacientka byla v traumatickém stresu, málo pohyblivá, apatická a nepřijímala potravu. Želva byla akutně ošetřena a několik dní intenzivně řešena ( trauma plán, umělá výživa, ATB….). Čtvrtý den začala být aktivnější a další dny dokonce sama začala významně přijímat potravu i vylučovat. Proto byla želva předána do domácí péče na pokračování v ošetřování ran. Hojení poraněného krunýře bude ještě nějakou dobu trvat, ale prognosticky tento příběh pacientka zřejmě zvládne bez větších následků.
Foto :1. a 2. Poranění plastromu a měkkých částí před ošetřením, 3. Poranění karpaxu, 4. Pacientka 6. den po ošetření